Již 34. ročník Aviatické pouti, který se letos poprvé v historii konal na letišti v Hradci Králové o víkendu 30. a 31. května, přilákal přibližně 26 000 spokojených diváků a fanoušků letecké techniky. Přinesl pohled na více než 100 let historie letectví — od Blériotu Jana Kašpara po burácející Eurofightery.

Nová éra na letišti v Hradci Králové

Zdroj: Vlastní foto autora

Třiatřicet ročníků patřilo Pardubicím. Městu, kterému se s jistou pýchou říká kolébka českého letectví. Právě odsud vzlétl Jan Kašpar 13. května 1911 k prvnímu dálkovému letu českých zemích, z Pardubic až do Velké Chuchle u Prahy, a právě připomínka osmdesátého výročí tohoto činu dala v roce 1991 vzniknout Aviatické pouti. Po více než tři desetiletí byla pouť s pardubickým letištěm srostlá tak pevně, že si jedno bez druhého málokdo dokázal představit.

O to větší ránou byla zpráva, která dorazila na sklonku roku 2025: armáda akci na pardubickém letišti pro rok 2026 nepovolí. Důvod nebyl v pořadatelích ani v penězích, ale ve velké přesmyčce vojenského letectva. Kvůli modernizaci armádní základny v Čáslavi se na přechodnou dobu přesouvalo zázemí víceúčelových bojových letounů JAS-39 Gripen právě do Pardubic. Z dosud poloprovozního letiště se rázem stávala plně aktivní vojenská základna s podstatně přísnějším bezpečnostním režimem — a veřejná letecká show s desítkami tisíc lidí, stovkami aut a otevřeným nebem se s ním prostě neslučovala.

Pořadatelé stáli před dvěma možnostmi: zrušit, nebo improvizovat. Zvolili druhou. Během několika týdnů vyjednali náhradní dějiště — nedaleké letiště v Hradci Králové (LKHK) — a co je zásadní, udrželi původní termín, na který už měli nasmlouvané účinkující z domova i ze zahraničí. Ředitel Aviatické pouti Petr Kovačka i další představitelé akce přitom přesun od počátku odmítali líčit jako ústup. Pro diváka prý může být změna dokonce jen k lepšímu: hradecká plocha nabízí výrazně větší prostor pro návštěvníky, než kolik kdy dovolovaly Pardubice.

A nešlo o provizorium na jednu sezonu. Klíčovým momentem celého ročníku se stal podpis čtyřstranného memoranda o spolupráci mezi organizátory, městem Hradec Králové, Královéhradeckým krajem a městskou společností Letecké služby Hradec Králové. Dokument zaručuje, že Aviatická pouť zůstane na hradeckém letišti minimálně do roku 2030. Z nouzového řešení se tak v jediném podpisu stala nová domovská adresa s perspektivou na celé volební období dopředu.

Letiště, které velké letecké svátky zná

Hradec Králové ovšem rozhodně nebyl náhodnou náhradou. Bývalé vojenské letiště má s velkými leteckými dny bohaté zkušenosti. Až do roku 2019 tu probíhala mezinárodní show CIAF (Czech International Air Fest), jedna z nejprestižnějších akcí svého druhu ve střední Evropě. V roce 2023 se zde uskutečnil první a zároveň poslední ročník přehlídky Legendy nebes a svého času sem jezdila i divácky vděčná HelicopterShow, než se v roce 2022 proměnila v odborně zaměřenou neveřejnou akci. Po několika letech ticha se tak na rozlehlou hradeckou plochu vrátil opravdový letecký mumraj — a s ním i obavy, jestli se duch pardubické pouti dá vůbec přestěhovat.

Ráno patří trpělivým

Zdroj: Vlastní foto autora

Ti co dorazili již před hlavním letovým programem byly odměněni rovnou dvakrát. Zatímco hlavní letový program startoval oba dny v poledne — uvítací proslovy zazněly v 11:50 — areál se otevíral už v devět ráno a pozemní program běžel prakticky nepřetržitě po celý den. Brzké hodiny nabízely to, co bývá na podobných akcích skryté: přípravu posádek, kontroly a zahřívání strojů, první průlety a klid statických expozic, k nimž se dalo dojít na pár kroků. Pro fotografy a opravdové fanoušky to byl pohled „do zákulisí”, jaký se přes den už nezopakuje.

Zdroj: Vlastní foto autora

Časný příjezd se vyplatil i řidičům. Návštěvníci, kteří dorazili s rezervou, zaparkovali takřka bez front a v klidu se dostali na plochu. Ti, kdo vyrazili na poslední chvíli — zejména v sobotu před polednem — si naopak postáli i několik desítek minut v koloně. Policie i dopravní podnik na to upozorňovali předem a doporučovali hromadnou dopravu; v souvislosti s akcí se dalo očekávat výrazné zvýšení hustoty provozu zejména na příjezdových komunikacích do krajského města. Město proto na oba dny nasadilo mimořádnou kyvadlovou MHD zdarma, která vozila návštěvníky z hlavního nádraží přes centrum a Kongresové centrum Aldis až k areálu letiště a zase zpět.

Letový program byl po oba dny prakticky totožný, až na drobné odchylky způsobené počasím a a jedním nezvaným opeřencem, takže kdo nestihl něco v sobotu, mohl si to vynahradit v neděli. Ta bývá tradičně o poznání klidnější — což potvrdil i mluvčí akce Pavel Eichler, podle něhož byla nedělní návštěvnost slabší než sobotní, jak už to u podobných akcí chodí.

Pět hodin na obloze: od Kašpara po Eurofighter

Letový program byl velmi bohatý a každý divák si zajisté užil svou oblíbenou část.

Vše otevřel průlet dvojice Gripenů z Armády ČR, po němž následoval výsadek parašutistů z transportního letounu CASA C-295. Obě ukázky propojily současnost vojenského letectva s tím, co bude následovat o sto let dříve.

Hned poté se obloha vrátila na úplný počátek do roku 1911. Scéna připomínající Jana Kašpara s plnohodnotnou létající replikou jeho Blériotu (Blériot JK) ukázala, jak vypadaly začátky létání, kdy bylo letadlo spíš odvážnou konstrukcí z plátna, drátů a důvěry než strojem. Pro pardubicko-hradecký region jde o zakladatelský mýtus, který pouť každoročně oživuje.

Pardubické Centrum leteckého výcviku (CLV), provozované státním podnikem LOM PRAHA, předvedlo sólové ukázky na vrtulníku Enstrom 480 a na akrobatickém Zlínu Z-242. Právě tento typ má pro CLV symbolický význam — nový cvičný Zlín Z-242 začíná v centru sloužit jako moderní výcvikový stroj.

Zdroj: Vlastní foto autora

Samostatnou pozornost si zasloužily proudové cvičné stroje. CLV připravilo skupinovou i sólovou ukázku legendárního Aera L-39 Albatros společně s jeho moderním nástupcem L-39NG Skyfox — a právě s tímto novým strojem si instruktoři z LOM PRAHA podle pořadatelů přichystali pro Aviatickou malé překvapení coby symbolické rozloučení s vysluhujícím Albatrosem. Stojí za zmínku, že L-39 Albatros je český (původně československý) cvičný letoun, na kterém se před natáčením filmu Top Gun: Maverick připravoval i Tom Cruise a celé herecké obsazení, aby si zvykli na vysoké přetížení; jeho modernizovaná podoba Skyfox tak na hradeckém nebi spojila domácí leteckou tradici s nejnovější generací výcvikových letounů.

Zdroj: Vlastní foto autora

Největší ovace ale podle pořadatelů patřily zahraničnímu hostu. Dvojice stíhaček Eurofighter Typhoon německého taktického křídla Taktisches Luftwaffengeschwader 74 z Neuburgu měla na Aviatické premiéru. Jeden stroj předváděl dynamickou letovou ukázku, druhý byl k vidění na statické ploše. Za kniplem předváděcího speciálu seděl pilot s volacím znakem NOBLE, pro kterého byla sezona 2026 zároveň poslední v roli předváděcího pilota Luftwaffe — o důvod víc, proč dal do každé ukázky všechno. Burácení motorů a prudké manévry byly slyšet i vidět z celého areálu a Eichler potvrdil, že právě eurofightery diváky bavily nejvíc.

Zdroj: Vlastní foto autora

Historickou linku otevřela premiéra elegantního Junkersu A50 Junior a o sehranou podívanou se postarala světoznámá akrobatická skupina The Flying Bulls Aerobatic Team v sestavě pilotů Čejka, Rudzinskyj, Tvrdík a Špaček. Skupinová koordinace čtyř strojů Zlín Z-526 v rámci formace „BOX TRENÉR” připomněla, že československá řada Zlín Trenér patří k legendám domácí akrobacie.

Skupina historických letounů Classic Formation přivedla na nebe dvoumotorový Douglas C-47 Skytrain — slavnou „Dakotu” — v doprovodu dvojice Beechcraftů Twin Beech. Dakota dorazila v autentickém zbarvení s invazními pruhy z vylodění v Normandii roku 1944 a její příběh sahá ještě dál: konkrétní vystavený stroj v minulosti sloužil jako osobní letoun jugoslávského prezidenta Josipa Broze Tita. Málokterý letoun na ploše nesl tolik historie najednou.

Domácí hvězda Martin Šonka, bývalý mistr světa seriálu Red Bull Air Race a vícenásobný mistr Evropy i České republiky v letecké akrobacii, roztočil svůj speciál Extra 300SR tak, že to vypadalo jako popření zákonů aerodynamiky. Vedle své tradiční ostré show představil i klidnější tvář akrobacie na cvičném Zlínu Z-242, který nově slouží v CLV LOM PRAHA.

Zdroj: Vlastní foto autora

Vlastní žánr měly dramatizované „scénky”. Diváci viděli výjev z útoku na Pearl Harbor s dvojplošníky Boeing Stearman a Ryan PT-22, výjev z vietnamské války s bitevním vrtulníkem AH-1 Cobra (za řízením Jiří Podolský) a velkou leteckou scénu z první světové války. Do té se zapojila celá flotila replik z Leteckého muzea Metoděje Vlacha a domácí Letky Aviatické pouti — Nieuport XI a XII, Pfalz, Fokker D.VIII, Aviatik D.I Berg či Morane-Saulnier MS 139. Připomínka doby, kdy se vzdušné souboje sváděly v otevřených kabinách a rychlostech, jaké dnes zvládne silnější automobil.

Vrcholem historické části byla sestava Flying Bulls ze Salcburku: dvoutrupý stíhací Lockheed P-38 Lightning, námořní Chance Vought F4U-4 Corsair a legendární P-51D Mustang se jménem Nooky Booky IV. Hned dva z těchto strojů nesou kus filmové i literární paměti. Právě typ P-51 Mustang je tím warbirdem, který ve snímku Top Gun: Maverick pilotuje — a v reálném životě i vlastní — Tom Cruise; jeho osobní stroj se objevuje v závěrečné scéně filmu. Dvoutrupý Lightning je zase nerozlučně spjatý s osudem spisovatele a letce Antoina de Saint-Exupéryho, který v jeho průzkumné verzi (F-5) roku 1944 zmizel nad Středozemním mořem. Corsair pak patří k nejproslulejším pístovým palubním stíhačům druhé světové války.

Zdroj: Vlastní foto autora

Největším avizovaným tahákem ročníku měla být česká premiéra britského palubního stíhače Hawker Sea Fury FB.11 — jednoho z nejvýkonnějších pístových letounů své éry, poháněného osmnáctiválcovým hvězdicovým motorem Bristol Centaurus. Pořadatelé jej v předstihu prezentovali jako jednu z největších senzací, do finálního letového programu i do ohlasů z obou dnů se ale tato premiéra nakonec nepromítla — slavný Sea Fury se na hradeckém nebi nepředstavil. Byla to jediná velká historická premiéra, která z programu vypadla, a mnozí příznivci warbirdů tak na svůj vysněný zvuk „Centauru” museli i letos počkat.

Skupina Scandinavian Airshows (vystupující pod značkou Scandinavian Catwalk) předvedla wingwalking, při němž dvě akrobatky doslova stály a pohybovaly se po křídlech žlutého dvojplošníku Grumman Ag Cat, zatímco pilot pod nimi kroutil přemety a výkruty. Patřil k nejfotografovanějším momentům celé akce.

Zdroj: Vlastní foto autora

Program uzavřel sólo práškovacího Z-37A Čmelák — stroje, který v Česku zná i člověk, jenž o letectví nikdy nezavadil, díky filmu Vesničko má středisková. Spolu s ním se na ploše vystřídal i záchranářský vrtulník Eurocopter EC135T2+ ve žlutém zbarvení společnosti DSA a ukázka hašení vodou z vrtulníku.

Drama ve větru

Žádná letecká show se neobejde bez napětí a letos ho dodalo počasí. V sobotu krátce po poledni vstoupil do programu silný nárazový vítr a při seskoku armádních parašutistů odvál část výsadku mimo plochu letiště. Jeden z výsadkářů si při dopadu lehce poranil rameno. Další parašutista skončil v rybníku, jeho převoz do nemocnice ale nakonec nutný nebyl.

Záchranáři zasahovali rychle a pořadatelé na situaci pohotově zareagovali — letový program byl kvůli incidentu krátce přerušen, zpoždění ale nepřesáhlo půl hodiny. Pro diváky to byla připomínka, že létání, a obzvlášť seskoky, zůstává disciplínou, kde příroda promlouvá do scénáře a improvizace patří k řemeslu.

Zdroj: Vlastní foto autora

Vítr ovšem zasáhl i do dalších bodů programu. Nejcitlivější na něj byly křehké repliky letounů z první světové války, jejichž plátěné konstrukce a nízké rychlosti dělají z poryvů vážné nebezpečí; silný vítr proto znemožnil realizaci některých z nich a plánované scény s těmito stroji musely být z programu vyřazeny. Pořadatelé i účinkující zdůraznili, že veškerá rozhodnutí padla výhradně s ohledem na bezpečnost návštěvníků i posádek.

Druhý nečekaný moment přišel ze vzduchu v podobě, kterou nikdo nenaplánuje. Při jedné z ukázek došlo ke střetu ptáka s letounem F4U-4 Corsair z flotily Flying Bulls. Posádka situaci zvládla, stroj byl ale z bezpečnostních důvodů stažen z dalšího letového programu a podroben důkladné prohlídce — opatření, které u historických warbirdů této hodnoty patří k samozřejmosti. Pokud jste ale dorazili v neděli, mohli jste si ho užít v celé letové ukázce. Kromě těchto situací se přitom víkend obešel bez vážnějších komplikací. „Počasí se vydařilo, co mělo být ve vzduchu, to bylo,” shrnul mluvčí Eichler s tím, že organizátoři byli s průběhem spokojeni.

Na zemi: pozemní a doprovodný program

Aviatická pouť nikdy nebyla jen o tom, co se děje nad hlavami — a větší hradecká plocha umožnila pozemní program ještě rozšířit. Návštěvníci si mohli prohlédnout statické ukázky techniky Armády ČR, Policie ČR, záchranářů a hasičů, projít tábory klubů vojenské historie a nasát atmosféru velké výstavy věnované československým letcům RAF pod názvem „Věrni zůstaneme”, doplněné o dynamické ukázky bojů z období druhé světové války.

Armáda kromě letové části vsadila i na pozemní techniku. Vedle leteckých základen se představil 25. protiletadlový raketový pluk ze Strakonic s obrněným vozidlem Dingo 2 a protiletadlovým raketovým systémem RBS-70NG a také 26. pluk velení, řízení a průzkumu ze Staré Boleslavi. Své umění předvedli i vojenští hasiči. Policie ČR a Vězeňská služba ČR pak nabídly ukázky práce zásahových jednotek, služebních psů i policejních koní — a jejich dynamické vystoupení mělo na ploše hned dvě reprízy.

Protože víkend připadl na Mezinárodní den dětí, byl dětský program rozsáhlejší než kdy jindy. Děti procházely soutěžní stezku s deseti stanovišti plnými leteckých i sportovních úkolů, za jejichž splnění čekaly ceny od partnerů akce, a každý malý účastník se zároveň automaticky zařadil do slosování o rodinný zájezd v hodnotě 30 tisíc korun. Po celou dobu programu probíhaly také vyhledávané autogramiády — návštěvníci se mohli setkat s Martinem Šonkou, s pilotem Eurofighteru NOBLE i s dalšími elitními letci. O dobovou atmosféru se postarala zpěvačka Ema Papšová v klubu vojenské historie, proběhl dobový briefing RAF, křest knihy a beseda pořadu Přepište dějiny v takzvané Chill zóně. Doplnění tvořily letecké simulátory, prezentace RC modelů a trucků, velkoplošné 3D divadlo, autosalon a výstava veteránů. Pro velkou část návštěvníků — hlavně rodin s dětmi — byl přitom největším lákadlem prostý fakt, že si mohli zblízka prohlédnout desítky zaparkovaných letadel.

Virtuální nebe: letecké simulátory

Zdroj foto: Paura

Samostatnou kapitolou pozemního programu byly letecké simulátory, jež patřily mezi nejvyhledávanější atrakce mimo dráhu. Pořadatelé je avizovali jako „virtuální vyhlídkové lety” — návštěvníci si na trenažérech mohli vyzkoušet pilotování nejznámějších letadel i vrtulníků. Podle předsedy správní rady Sdružení Aviatické pouti Josefa Piňose šlo o jeden z prvků, o které návštěvníci ani po přesunu do Hradce nepřišli; o jejich provoz se starala takzvaná Aviatická letka přímo na ploše.

Druhou linii trenažérů přivezla Armáda České republiky v rámci svého pozemního programu, kde si zájemci mohli sednout za knipl a vyzkoušet si řízení letounu. Zejména děti tu po splnění úkolů dostávaly možnost usednout do virtuálního kokpitu — formát, který armáda i vojenské školy na Aviatické osvědčily v minulých ročnících, mimo jiné s VR simulátorem cvičného L-39.

Korunu virtuálnímu létání nasazovala parta nadšenců, jež si „létání u počítače” udělala z koníčku malou vědu. Návštěvníci usedali za řízení v herním simulátoru DCS World — prostředí s detailně zpracovanými, klikatelnými kokpity nejslavnějších letadel.

Vyzkoušet si to mohl každý hned dvěma způsoby: buď usednout přímo na místo pilota v některém z demonstračních kokpitů, nebo si nasadit brýle pro virtuální realitu a zažít let z pozice „kopilota”, kdy stroj řídí instruktor vedle a celé to funguje jako interaktivní dvoumístné letadlo. Ve virtuální realitě se přitom létalo na čtyřech výrazných typech — cvičném L-39, námořním stíhači F-14 Tomcat, bitevním vrtulníku Mi-24 a americkém AH-64 Apache.  Ovládání podle organizátorů zvládnou už děti zhruba od šesti let, jakmile bezpečně poznají čísla a rychle pochopí osy joysticku i polohu letadla v prostoru; nezřídka k simulátoru posadí potomky sami rodiče.

A zájem byl velký i v číslech. Lety ve virtuální realitě z pozice kopilota se uskutečnily celkem stodesetkrát, demonstrační kokpity si vyzkoušelo pilotovat dalších 440 návštěvníků — dohromady tak stanovištěm za oba dny prošlo kolem 550 lidí, kteří se alespoň na pár minut posadili za řízení.

Celé to probíhalo koordinovaně a v příjemné atmosféře, kdo chtěl mohl si zakoupit suvenýr a přispět těmto nadšencům za jejich přístup a ochotu. Někteří z nich přicestovali z opravdu velké dálky.

Skupina, která se zájemcům věnuje, klade důraz na maximální věrnost: anglicky vedené simulátory překládá a vysvětluje těm, kdo si s cizím jazykem nevědí rady, používá leteckou frazeologii i reálné navigační podklady, podle nichž se v simulaci létá. Pro vážné zájemce provádí i virtuální výcvik na vámi vybraný letoun nebo helikoptéru.

Zdroj foto: Paura

Pokud by jste měli o virtuální létání zájem, stačí kontaktovat někoho z této virtuální letky a mile rádi Vás přivítají pod svými křídly. Ideální cestou je na Discordu vyhledat MB2.cz.

Aviatická pouť 2026 v číslech

V číslech byl ročník úspěšný, počet diváků byl téměř 26 000 a to bylo o 4 000 více než předchozí ročník v Pardubicích, což je  potvrzení, že Aviatická pouť zůstává největší a divácky nejatraktivnější leteckou událostí v zemi.

Na obloze a ploše se vystřídalo přes 40 letounů — od replik z počátku 20. století přes druhoválečné stíhačky a cvičné stroje 50. a 60. let až po nejmodernější proudové bojové letouny. Akce se konala pod záštitou prezidenta republiky Petra Pavla, hejtmana Královéhradeckého kraje Petra Kolety, místopředsedy vlády a ministra obrany Jaromíra Zůny a primátorky Hradce Králové Pavlíny Springerové. Generálním partnerem byla společnost enteria, mezi hlavní partnery patřily mimo jiné Kooperativa, DSA, Řízení letového provozu ČR a státní podnik LOM PRAHA.

Tradice pokračuje ale na nové adrese

Zdroj: Vlastní foto autora

Třiatřicet let v Pardubicích vytvořilo silnou identitu a dalo se čekat, že přesun bude provázet nostalgie i obavy. Hradecký ročník však ukázal, že duch akce nezávisí na konkrétní ploše. Změnilo se letiště, ne podstata: stejný mix akrobacie, historie, vojenské techniky a rodinné zábavy, jen s víc místem k stání a s vyhlídkou na stabilní budoucnost zakotvenou v memorandu až do roku 2030.

Pardubice zůstávají kolébkou českého letectví a jednou se sem Aviatická možná vrátí. Pro rok 2026 ale platí, že nová éra začala v Hradci Králové — a začala dobře. Eurofightery zaburácely, Šonka popřel fyziku, ženy prošly po křídlech, Dakota připomněla velké dějiny dvacátého století a Čmelák zamával na rozloučenou. Přesně tak, jak má vypadat pouť, která už pětatřicátým rokem slaví jednu jedinou věc: lidskou touhu vzlétnout.