DCS: Mosquito a Operace Jericho

Operace Jericho

Nálet na věznici Amiens – únor 1944

Ráno 18. února 1944 se devatenáct stíhacích bombardérů Mosquito Mk VI ze 140. křídla 2. taktického letectva RAF vydalo na jeden z nejodvážnějších náletů druhé světové války. Při útoku ve velmi nízké výšce ve třech letkách po šesti mělo 18 “Mossů” prolomit vnější a vnitřní zdi věznice Amiens v severní Francii, bombardovat jídelnu, kde němečtí dozorci v poledne jedli, a dát vězňům šanci na útěk. Poslední, fotoprůzkumné (PR) letadlo mělo celou misi natočit, a pokud by dopadla dobře, odvysílat ji pro posílení morálky Spojenců.

Již předchozí údery na nepřátelské továrny, elektrárny, velitelství gestapa a další vysoce hodnotné cíle prokázaly úžasnou schopnost Mossie dopravit vysoce explozivní munici s naprostou přesností. Operace “Jericho” však byla na zcela nové úrovni obtížnosti. Před startem piloti studovali podrobný sádrový model uspořádání věznice spolu s mapami okolí. Z města Albert vedla na jihozápad do Amiensu dlouhá rovná silnice, která lemovala jednu stranu věznice. Sloužila by jako vynikající značka pro závěrečný příjezd.

‘Podrobnosti o této misi jsme si vyslechli se značným pohnutím… Po čtyřech letech války, kdy jsme dělali všechno možné jen proto, abychom zničili životy, jsme tady měli využít své schopnosti k jejich záchraně. Byl to velkolepý pocit a každý pilot opouštěl instruktážní místnost připraven raději vletět do zdi, než ji neprolomit. Jako na operačním nasazení na tom nebylo nic zvlášť neobvyklého, ale kvůli tomuto aspektu záchrany života to měl být jeden z velkých okamžiků v našem životě.

– Velitel křídla Irving Smith, 487. letka RNZAF *

Povětrnostní podmínky toho rána byly příšerné: hustě sněžilo, byla hustá oblačnost a viditelnost byla velmi špatná. Při letu přes Lamanšský průliv ve výšce horní hranice mořské hladiny, aby se vyhnuli německým radarům, se piloti snažili vidět cokoli přes sněhovou břečku a rozbředlý sníh, který jim mlátil do čelního skla.
Čtyři Typhoony a čtyři Mosquity byly nuceny se vrátit. Plánovači si těžko mohli vybrat horší den pro zahájení tak obtížného a nebezpečného útoku – ale jakékoliv zdržení nepřicházelo v úvahu: po nedávné vlně zatýkání Abwehrem (nacistickou kontrarozvědkou) bylo mezi více než 830 zajatci mnoho členů francouzského odboje. Byli mezi nimi nejméně dva vysoce postavení agenti, kteří věděli o plánech nadcházející invaze do Francie více, než si Spojenci mohli dovolit, aby se dostalo k nepřátelským uším. Mise měla ještě jeden, neméně naléhavý důvod: podle propašovaných zpravodajských zpráv mělo být následujícího dne popraveno 26 mužů a tři ženy.

‘Nikdy nezapomenu na tu cestu – dlouhou a rovnou a pokrytou sněhem. Byla lemována vysokými topoly a my jsme letěli tak nízko, že jsem musel držet letadlo nakloněné pod úhlem, abych křídlem nenarazil do vrcholků stromů ….. Topoly najednou přestaly růst a kilometr před námi byla věznice. Vypadala přesně jako model a během několika vteřin jsme byli téměř na jejím vrcholu.

– Pilot 487. perutě *

Čtyřpatrová věznice v Amiensu byla postavena ve tvaru latinského kříže, s celami v delší části a kantýnou a ubikacemi dozorců v kratších ramenech. Komplex obklopovala 20 stop vysoká cihlová obvodová zeď.

Nálet byl kombinovanou akcí Britského společenství národů. První vlna šesti Mosquit ze 487. perutě Královského novozélandského letectva (RNZAF) měla za úkol prolomit východní a severní obvodovou zeď. Úkolem další vlny šesti letounů od 464 Sqn Royal Australian Air Force (RAAF) bylo rozbít oba konce bloku a zničit německou posádku. Poslední prvek RAF měl působit jako záloha, pokud by počáteční útoky selhaly. Každá ze tří letek Mossie měla přidělenou letku stíhacích bombardérů Typhoon, které ji měly chránit před nepřátelskými stíhači.

Při celkovém velení útoku by velitel stanice RAF Hunsdon Group Captain Percy Pickard působil jako hlavní bombometčík, kroužil nad věznicí a řídil operace.

Mosquita 487. perutě nad věznicí v Amiensu při výbuchu pum, na nichž jsou vidět zasněžené budovy a krajina. Zdroj: [IWM Public Domain]

Letouny útočící na vnější zdi nesly po dvou 500 librových částečně průbojných pumách (SAP). Ty, které měly za úkol demolovat vnitřní zdi, byly vyzbrojeny dvěma pumami střední výkonnosti (MC). Všechny pumy byly odpáleny s jedenáctisekundovým zpožděním. Jednotlivé sekce útočily křížem krážem a ve velmi rychlém sledu za sebou, bylo nezbytné precizní načasování a přesnost.

Ve 12:01 zaútočila první skupina tří Mosquit 487 Sqn na východní vězeňskou zeď. Vznikl velký sloup prachu, kouře a plamenů. Jakmile se usadil, druhá, tříčlenná 487 Squadron bombardovala severní zeď. Ve 12:06 dva letouny od 464. perutě znovu zaútočily na východní zeď z výšky asi 50 stop. Když už byly obě stěny prolomeny, dva Mossy 464 Squadron se snesly do výšky 100 stop a bombardovaly hlavní budovu. Nejméně jedna puma explodovala přímo na ubikacích stráží. Další pumy dopadly na blok cel. Desítky vězňů se chopily šance na svobodu a začaly utíkat přes nádvoří k mezerám ve stěnách, které vybuchly. Dozorci na ně zahájili palbu ze samopalů a mnoho jich zastřelili.

Osvoboďte Francouze

Z dnešního pohledu byl nálet smíšeně úspěšný.Celkem 255 vězňům se podařilo uptrchnout, dalších asi 182 bylo krátce poté znovu zajato a někteří byli popraveni. Na 150 dalších zahynulo, buď je zastihlo bombardování, nebo je zmasakrovaly stráže, z nichž odhadem 50 rovněž zemřelo. Několik zbloudilých pum dopadlo na nedalekou nemocnici svatého Viktora a okolní domy a zabilo nebo zranilo francouzské civilisty. Jeden ze stíhacích letounů Fw 190, které na útok reagovaly, sestřelil a zabil kapitána skupiny Pickarda a jeho navigátora, leteckého poručíka Johna Broadleyho, když mířili domů. Druhý navigátor Mosquita, Flight Lieutenant R. Sampson, RNZAF, byl zabit nepřátelskou pozemní palbou. Jeden z doprovodných Typhoonů zmizel ve sněhové bouři u Beachy Head v Sussexu a už nikdy nebyl spatřen. Další Typhoon byl rovněž sestřelen a jeho pilot ztracen.

Pozitivní je, že příslušníci francouzského odboje, kteří uprchli, odhalili více než 60 agentů a informátorů, kteří pracovali v utajení pro Abwehr. V rozhodujícím období před dnem D to nacistické kontrarozvědce v klíčovém sektoru Atlantického valu podlomilo kolena.

Poznámky:

1. *both quotes from Thompson, H. L. (1956). “Chapter 6 Daylight Raids by the Light Bombers”. New Zealanders with the Royal Air Force. The Official History of New Zealand in the Second World War 1939–1945. II (online ed.). Wellington, New Zealand: Historical Publications Branch. pp. 143–148. OCLC 846897274. Retrieved 12 June 2020 – via New Zealand Electronic Text Collection.